Co se stalo, když jsem nechala fajfku fajfkou, vyslechla i to, čemu se lidi leckdy radši vyhnou a pak se nad tím drobet zahloubala.
V nepřehledném terénu registračních procedur jsem našla fajfku. Pokud si jí zaškrtnete, nejste nuceni číst mezi blogy příspěvky s politickým podtextem.“ Dobrá vychytávka“, řekla jsem si. Mnoho lidí rádo politiku přetřásá. Hodně řečí, které nic neřeší. Nicméně jsem „fajfku“ nezaklikla a dobře jsem udělala. Přineslo mi to informaci, která jen potvrdila, jak nám je.
Přečetla jsem si na Blogu několik příspěvků, které byly zajímavé, měly hlavu, patu a ducha, to jistě. Některé byly horší. Značná část společensko-politických příspěvků, těch kvalitních i nekvalitních, je jedním obrovským výkřikem.
Lidé mají sklon remcat. Nad tím se nikdo nepozastaví. Něco jiného ale je, když si těch příspěvků přečtete padesát. Jednotlivá témata a konkrétnosti ustoupí do pozadí a vy si jen uvědomujete slovo „rozhořčení“. Slovo „hozhořčení“ je nakažlivé. Z velkého množství těchto slov vznikají například revoluce. Ale ne ty sametové, ty skutečné.
Mohla bych prohlásit: „Bodejť nehořekují; je nad čím.“ Výpovědi těch článků jsou občas skutečně obsažné. Je tím však možné něco změnit? Psycholog by řekl: „No zřejmě není, ale lidé mají ventil.“ Ventil ano, aby nemuseli skákat z mostů. Jenže když to člověk ze sebe vypustí, rozhlédne se kolem a zjistí, že „žába stále sedí na prameni“. První zkušenost je nezatížená a schopná shovívavosti. Avšak s každým dalším „znovu“ se nabalí nová vrstva hozhořčení. Když potká sob soba, naštvaní jsou oba a dál se vše šíří Fibonacciho řadou.
Když mají lidé potřebu podívat se na horor, mají patrně málo adrenalinu. Když se pídí po erotice, patrně mají málo sexu. Co ale chybí lidem, kteří se zlobí a vyhledávají články plné problémů a stížností? Asi láska...
Je podobně nakažlivá, jako hněv, jen škoda, že ji stejným způsobem, jako hněv a strach, neživí média a všechno, co má tu moc ovlivnit veřejné mínění, co má schopnost zapisovat do naší psychiky. Jedinou naší spásou jsou nenapravitelní optimisté. Važme si jich a opisujme od nich, co se dá. Živme to, co zahřeje srdce a pohladí po duši.
Mám vás ráda.
