Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Divný vlasy

20. 03. 2017 13:51:23
Můj tatínek, budiž mu země lehká, byl dobrodruh. Za dobrodružstvím vyrážel daleko do světa, ale leckdy nebylo ani nutné vážit dalekou cestu. Myslím, že dobrodružství bylo tam, kde náš táta.

Posledních pět let před důchodem se rozhodl, že změní práci a přijal místo obchodního zástupce ČSA v Moskvě. Nosil fešáckou uniformu v barvě švestek, bílou košili, brigadýrku. V práci byl taťka pan šéf, co musí mít všechno pintlich. Byl obětavý, leč místy prchlivý a kolegové z něj měli respekt. Několikrát do roka se naši zajeli podívat na skok domů do Čech.

Spočívali jsme tak jednou v družném rozhovoru, když jsem se na otce zadívala a povídám mu: „Já ti nevím, ale zdá se mi, že máš nějaký divný vlasy.“ Matčina tvář se znenadání rozzářila a koutky jí vylétly vzhůru. Za malou chvíli jí cloumal záchvat smíchu a z očí se jí řinuly slzy. Pravda je, že měl táta kratší účes, než bývalo zvykem, ale mamka ho stříhala doma svépomocí, a komu občas neujede ruka... Nebyla jsem si úplně jistá, jaký důvod jí přiměl k bujarému veselí. Pohledem do otcovy tváře nejdřív prozkoumala stav utajení toho, co mimoděk nakousla a vzápětí spustila.

Jelikož maminka nehovořila zrovna brilantní ruštinou, doprovázel jí táta po nákupech v centru. Nedá se říci, že by ho shopping zrovna naplňoval, ale dobré srdce a pocit povinnosti postarat se o bezradnou manželku, dávaly jeho počínání potřebnou vážnost. Odevzdaně korzoval mezi regály a z nudy revidoval, co kde mají. Tak se do jeho ruky dostala krabička s přírodní arabskou hennou. Jako pravý nefalšovaný šéf míval slabší chvilky, ve kterých se snažil ukázat okolí, že rozumí věcem, o kterých neměl ve skutečnosti ani páru. Aby byl o krok dál, než jeho právoplatná manželka, střelhbitě přelouskal návod k použití a hle, tam stálo, že henna navrací barvu šedinám. Mužská ješitnost se probrala ze sna a pokušení na stará kolena zamachrovat bylo silnější, než těch pár rublů, které by za takovou „hloupost“ jinak nepustil z ruky.

Otec neznal míru věcí. Proto se držel sveřepě pravidla „čím víc, tím líp“. Býval problém ho přesvědčit, aby si nechal poradit a upustil od původního záměru. Zejména, pokud šlo o matku. Podle jeho přesných instrukcí rozmíchala doma obsah sáčku a kaši nakydala na jeho běloskvoucí šediny. Všechno šlo v souladu se zákony univerza, až do chvíle, kdy nastala doba smytí. „To je málo“, prohlásil vůdce, „chci mít jistotu, že to chytne“. Máma se předem vzdala odporu a nechala, ať si dělá, co chce. Skutečná doba působení směsi se tak vyšvihla na dvojnásobek. Otec sprchou vymyl z hlavy ztvrdlou „helmu“, napřímil se, sundal z hlavy ručník a utrpěl šok. Na vlasech měl barvu čerstvě vykvetlé rzi. Když se vzpamatoval a začal opět dýchat, počal přemýšlet, jak eliminovat následky rány Boží, která se snesla na jeho hlavu. Bylo nutno pokořit se a přijmout pomoc toho, od koho by mu to normálně hrdost nedovolila.

Matka toho však v prvních dvaceti minutách nebyla absolutně schopná. Již pouhý pohled na jeho pronikavou „gloriolu“ ji doháněl k slzám, za doprovodu hurónského řevu, který záhy přerůstal v šílenství. Počkal, až se uklidní, a jen doufal, že si bude vědět rady. „No co“, pokrčila rameny maminka a vyndala ze šuplete svůj tmavě plavý blond. Doufala, že by mohl aspoň z nejhoršího strhnout tu hrůzu, která jí jak zář zapadajícího slunce bodala do očí.

Doufala marně. Výslednicí tmavě plavé blond s přírodní hennou je totiž růžová. V takových situacích je jediným řešením zastřihovač vlasů a jednička nástavec. Růžová však byla urputná a zářila zpod brigadýrky naražené hluboko přes uši.

S taťkou sdílely kancelář jeho dvě ruské kolegyně, vnímavé ženy, které velmi brzy přišly na to, kolikátá bije. „Proč si Františku nesundáš z hlavy tu čepici?“, přihazovaly jízlivě a užívaly si pokorného mlčení svého kolegy, který plaše odvracel oči. Trvalo dlouhý čtvrtrok, než se táta té parády zbavil, ale ještě i po tom dlouhém čase zachytilo bystré oko jeho dcery, že jsou ty jeho vlasy „nějaký divný“.

Autor: Ilona Ubryová | pondělí 20.3.2017 13:51 | karma článku: 14.93 | přečteno: 415x

Další články blogera

Ilona Ubryová

Statika, aneb nová forma vlády nad světem

Někdy se mi stává, že otevřu v internetu zprávy, čtu si a nechápu souvislosti. Můžete říct, že v dnešním světě má logiku málo co. Jenže občas události postrádají logiku a současně i důvod v pozadí, který její absenci objasňuje.

22.6.2017 v 15:54 | Karma článku: 10.26 | Přečteno: 292 | Diskuse

Ilona Ubryová

Stromy, které Kyrill neohne

Chystáte-li se v Plzni podříznout strom, nezapomeňte si vzít s sebou pilku na železo. Zdejší stromy sice vypadají, jako po invazi kůrovce, ale zahubí je jedině koroze.

18.5.2017 v 17:12 | Karma článku: 12.96 | Přečteno: 379 | Diskuse

Ilona Ubryová

Kouřit jsem nepřestala, ale protože to nechci, zpatra na to kašlu.

Někdo kouří, někdo si kouše nehty. Všechno to (a jiné zlozvyky) jsou dudlíky, náhražky. Mysl je programovatelná. Jde jen o to zbavit se starých nastavení mysli, které nejsou k ničemu a vtisknout jí nové, užitečné.

10.5.2017 v 16:07 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 671 | Diskuse

Ilona Ubryová

Penzion

Dnes nic neřeším. Venku je pršavo a všichni bědují, namísto aby byli rádi, že déšť zalije zem. Sedím v noře a jen pozoruji, jak se lesknou střechy. Cvakot kapek o parapety mě naplňuje klidem při pomyšlení, že sedím v suchu a teple

27.4.2017 v 6:30 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 347 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marketa Kadhi

Na pláži

Vůbec by mě nenapadlo popisovat své dojmy z dovolené, nebo psát o tom, co se dá vidět na pláži, dokud jsem tam nepotkala vílu.

27.6.2017 v 18:16 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 435 | Diskuse

Karel Trčálek

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

27.6.2017 v 17:30 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 220 | Diskuse

Libuse Palkova

Je to ještě čeština?

Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.

27.6.2017 v 16:47 | Karma článku: 23.76 | Přečteno: 653 | Diskuse

Milan Šupa

Jak dojít ke spojení se Světlem?

Prožití spojení se Světlem je nejmocnějším a nejzásadnějším prožitkem, kterého se může člověku zde na zemi dostat. Má schopnost od základů změnit celý jeho dosavadní život.

27.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 140 | Diskuse

Josef Komárek

Také jsem se necítil ubohým zakomplexovaným buranem.

Co všechno se člověk nedozví o pražských kavárenských intelektuálech (díky panu Petříkovi). Což jsou převážně individua, která plodí jen slova, slova, slova ..., a pohrdají obyčejnými pracujícími lidmi, kteří je celý život živí.

27.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 36.81 | Přečteno: 1589 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 10.92 Průměrná čtenost 468

Není snadné popsat, kdo všechno jsem. Jsem kamarádka, muzikantka, zpěvačka i skladatelka, trempka, cestovatelka, optimistka, příjemkyně i dárkyně moudrosti. Zdaleka to není všechno. Ani zbývajících 1802 znaků by patrně nestačilo všechno postihnout. Ve středu mého zájmu stojí člověk a to, co ho obklopuje, ať už je to příroda, anebo jeho vlastní dílo. Ať cestuji, skládám, nebo zpívám, vždy je to především o něm.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.