Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Záhada Boothillu

6. 04. 2017 16:03:22
Svedl nás dohromady osud, láska k přírodě, jeden k druhému a společný zájem o zkoumání nehmatatelného. Ve chvíli, kdy vytáhli kamarádi u ohně butylky, my vytáhli z kapes siderická kyvadla.

Zimní vandry bývají tiché a tajemné. S potěšením jsme přijali pozvání na trempskou oslavu zimního slunovratu na Boothillu. Po páteční merendě v hospodě se nechtělo ráno ze spacáku. Sluníčko ozářilo omrzlou trávu a kamenné dláždění kolem ohniště bylo jedno velké kluziště. Jakmile první ochotník škrtnul sirkou, z drobného chvojí vyskočil plamínek a ostatní nasáli vůni kouře. Bylo jasné, že až vlezou do ztuhlých bot, nebudou se muset dlouho třást zimou, jelikož bude zatopeno.

Já a můj nejdražší jsme nabrali vodu ze studánky a rozdělali v ní šťávu z ječmene. Ostrou zelení jsme děsili všechny naše kamarády při pomyšlení, že to hodláme vypít. Když jsme ze žracáku namísto buřta vytáhli instantní pohankovou kaši, začali nás brát konečně s rezervou. Nikdo nechápal, že touhu po zdravé stravě v nás vyvolává euforie a vůle dožít se společně mnoha let, abychom mohli v té nepopsatelné blaženosti žít věky .

Ranní idylku přerušily dohady. „Já ho fakt viděl, světlo, tam v dálce mezi stromy, tak sto padesát metrů odtud“, dušoval se kamarád Standa. Snažil se tím dát ostatním najevo, že již spálil poslední zbytky alkoholu. „Hele, hele, támhle“, volal na kamarády. Poté jeho jiskřička naděje zhasla, stejně jako tajemné světlo v dálce. Pár kluků vzrušeně pobíhalo sem a tam, jelikož se snažilo mezi stromy ještě něco zahlédnout. Bez výsledku.

Vydali se světlu vstříc, pátrali, ale vrátili se s nepořízenou. Nikomu to nešlo do hlavy, zvlášť pak mému milému. Napadlo ho, že tak zapeklitý případ spadá do kategorie záhad a měla by ho tudíž prověřit skutečně fundovaná čarodějnice. Po ruce jsem však byla jen já. Na světýlku v dálce jsem však neshledávala nic extra zajímavého. Rozhodně jsem nebyla ochotná nechat si kvůli němu vystydnout meltu. Duše bosorky zaplane, pokud nabyde dojmu, že je v její moci spasit lidstvo. Jako by to tušil, začal hecoval a fantazírovat. Tím se mu podařilo podnítit ve mně badatelskou zvědavost, která tak dosáhla síly padesáti Dänikenů. Odložila jsem ešus, a ruku v ruce s ním vyrazila na další průzkum.

Moje kyvadlo objevilo jasné stopy po negativní energii a intuice napověděla, že pod námi v hloubi země musí být staré štoly, možná zával, možná podzemní pramen, který jimi protéká. Před očima se mi odehrávalo drama horníků, na které se s hrůzou řítí stropy chodeb a oni s posledním zoufalým výkřikem opouští tento svět. A záhadné světlo? Podzemní plyny, které se dostaly na povrch spárami v kamenech. Ufolog by mi dal za jedna.

Po roce jsme seděli u jiného ohně. Večery bývají dlouhé, vypráví se spousta historek. A tak i my přidali jednu k dobru, tu o tajemném světle. Jerry si pohladil knír a povídá: „Sice jsem slíbil, že o tom nebudu mluvit, ale ono už je to teď jedno. Jak jste viděli tehdy to záhadný světlo, tak šel ráno Zálesák daleko do lesa. Daleko proto, že měl v plánu vyřídit si určitou záležitost, která je naprosto privátní a neodkladná. Zem byla ale dost zmrzlá a nešlo vykopat jamku. Rozhodl se proto, že to pro jednou nechá, jak to je. Jenže nechtěl, aby po lese lítal toaleťák. Hodil na něj hrst suchýho chrastí a vylovil z kapsy sirky. Moc mu to ze začátku nehořelo, ale nakonec to spálil.“ :-)

Autor: Ilona Ubryová | čtvrtek 6.4.2017 16:03 | karma článku: 10.19 | přečteno: 273x

Další články blogera

Ilona Ubryová

Hledání Pravdy

Hledání Pravdy není věc jednoduchá. Stoupá se k ní strmě vzhůru. Než před ní ale člověk stane, je třeba nejdřív najít kouzelný Džbán, nahlédnout, zda neukrývá poklad a putovat dál.

20.7.2017 v 15:54 | Karma článku: 5.71 | Přečteno: 125 | Diskuse

Ilona Ubryová

Statika, aneb nová forma vlády nad světem

Někdy se mi stává, že otevřu v internetu zprávy, čtu si a nechápu souvislosti. Můžete říct, že v dnešním světě má logiku málo co. Jenže občas události postrádají logiku a současně i důvod v pozadí, který její absenci objasňuje.

22.6.2017 v 15:54 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 311 | Diskuse

Ilona Ubryová

Stromy, které Kyrill neohne

Chystáte-li se v Plzni podříznout strom, nezapomeňte si vzít s sebou pilku na železo. Zdejší stromy sice vypadají, jako po invazi kůrovce, ale zahubí je jedině koroze.

18.5.2017 v 17:12 | Karma článku: 13.07 | Přečteno: 435 | Diskuse

Ilona Ubryová

Kouřit jsem nepřestala, ale protože to nechci, zpatra na to kašlu.

Někdo kouří, někdo si kouše nehty. Všechno to (a jiné zlozvyky) jsou dudlíky, náhražky. Mysl je programovatelná. Jde jen o to zbavit se starých nastavení mysli, které nejsou k ničemu a vtisknout jí nové, užitečné.

10.5.2017 v 16:07 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 680 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 6.40 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 5.79 | Přečteno: 135 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 31.80 | Přečteno: 2388 | Diskuse

Dana Adámková

Milovaní a ti nechtění

U mých nohou leží moje radost, bytost, která mě miluje, zbožňuje. Já doufám, že nejen kvůli tomu, že ji krmím. Je to moje malá psí kamarádka Any.

20.7.2017 v 16:43 | Karma článku: 20.50 | Přečteno: 495 | Diskuse

Jan Jílek

Plky o světě kaváren a putyk

Probudil jsem se a vzpomněl si na své ochotnické divadlo. Píši si pro něj své texty, které mi moji přátelé občas zahrají. Ochotnicky. Jediný cíl, který mám, je asi ten, že rád vyprávím své příběhy.

20.7.2017 v 13:25 | Karma článku: 15.96 | Přečteno: 425 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 9.70 Průměrná čtenost 453

Není snadné popsat, kdo všechno jsem. Jsem kamarádka, muzikantka, zpěvačka i skladatelka, trempka, cestovatelka, optimistka, příjemkyně i dárkyně moudrosti. Zdaleka to není všechno. Ani zbývajících 1802 znaků by patrně nestačilo všechno postihnout. Ve středu mého zájmu stojí člověk a to, co ho obklopuje, ať už je to příroda, anebo jeho vlastní dílo. Ať cestuji, skládám, nebo zpívám, vždy je to především o něm.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.