Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ve frontě na rohlík

20. 04. 2017 15:34:43
Výroky některých lidí mě dokážou udivit, pobavit i dojmout zároveň. Půvabné ranní epizodky nejlépe zvěční malá etuda. Jednu dávám v plen.

Fronta v pekárně nebyla dlouhá. Přede mnou stála dvojice. Rozšafný, decentně oblečený pán vyzíral na dobře upíchnutého úředníka. Dle přirozené inteligence, kterou ledabyle maskoval, bych typovala možná na Ajtý, možná na Ítý... Dle hlodu, který z něj záhy vypadl, mohl být klidně trenérem juniorského družstva lukostřelců. Do třiceti neměl daleko a pohledná slečna, před kterou se snažil „být v pohodě“, vyhlížela tak na čtvrtstoletí.

Pán právě sunul do tašky křupavé rohlíčky, žvatlal a žvatlal, nejspíš asi, čím je namázne. Pak z pultu sebral čerstvě vypreslou kávičku a otočil se k bočnímu stolku s cukrem. „Ha - hi - hoa - huhe“, pravil s kelímkem v zubech, zatímco trhal pytlík s cukrem. Kelímek s kávou postavil na stoleček až ve chvíli, kdy mu došlo, že sypat cukr do kávy ze vzdálenosti pěti centimetrů od očí by nemuselo vyjít. Tím pádem navrátil svým ústům schopnost artikulace, načež se obrátil na slečnu: „Ty si nedáš kávu?“ „Nene, já si dám v práci čaj“, špitnul objekt jeho zájmu. Vytáhl tudíž šrajtofli a jal se galantně zaplatit za sebe i dámu, když pojednou zaváhal. Zahleděl se mlsně zpět do vitríny a obrátil se na prodavačku: „Ještě bych poprosil ten koláček s červeným terčíkem ...“

Poslední jeho slova mě vytrhla z tuposti, kterou obrňuji svoji psyché, jsem-li nucená čekat ve frontě. Zbystřila jsem náhle pozornost, která do té doby létala po zdech pekárny: „Cože, nějaké nové koláčky?“ Zhruba pět prvních sekund, než se dá mozek do pohybu, skutečně doufáte, že jste náhodně objevili novou pekařskou entitu. Dalších pět sekund trvá, než vám přistane na hlavě mokrý hadr poznání. Prodavačka zřejmě jedla více vtipné kaše, anebo je už na leccos zvyklá. Bez zaváhání sáhla do vitríny a vhodila do pytlíku normální tvarohový koláček, kterému pekař kydl doprostřed lžičku jahodové marmelády...

Autor: Ilona Ubryová | čtvrtek 20.4.2017 15:34 | karma článku: 12.81 | přečteno: 729x

Další články blogera

Ilona Ubryová

Penzion

Dnes nic neřeším. Venku je pršavo a všichni bědují, namísto aby byli rádi, že déšť zalije zem. Sedím v noře a jen pozoruji, jak se lesknou střechy. Cvakot kapek o parapety mě naplňuje klidem při pomyšlení, že sedím v suchu a teple

27.4.2017 v 6:30 | Karma článku: 7.85 | Přečteno: 302 | Diskuse

Ilona Ubryová

Mám něco v hlavě

Sice se dnes ráno citelně ochladilo, ale mráz po mých zádech nepřeběhl pro nepřízeň počasí. To jsem jen dnes zabloudila na iDnes a nakoukla do rubriky Mobil.

26.4.2017 v 10:09 | Karma článku: 5.41 | Přečteno: 189 | Diskuse

Ilona Ubryová

Z deníčku trémisty

Tréma má tisíc podob a může vás drapnout kdekoliv. Já jsem muzikant, což je průšvih. Myslela jsem, že to po čase zmizí a skoro to tak i vypadalo, ale ouha.

24.4.2017 v 15:25 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 288 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Retro májová

Oslavy 1. máje v komunistickém Československu. Jak jsem tento den vnímala jako dítě, jako studentka SŠ a VŠ, jako zaměstnanec

29.4.2017 v 6:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 | Diskuse

Milan Radek

Umělé oplodňování i plodných bude mít stejný výsledek jako ten u dětí z

z černošských ghett. Přes 70% se jich tam rodí svobodným matkám které získávaji takto podporu. Ale role otce je bohužel důležitá, a tak chlapci hledají otcovskou autoritu a nacházejí jí v gangách. Ne každý je tak silný aby odolal

29.4.2017 v 1:07 | Karma článku: 20.51 | Přečteno: 296 | Diskuse

Jan Pražák

To dítě nemůže být moje, co mám dělat?

„Mirko, šla bys se mnou dneska na oběd? Potřebuju ti něco říct.“ Dělala s Jardou už víc jak deset let a znala ho snad líp než on sám sebe. V poslední době jí přišel hodně divný, ráda by mu nějak pomohla.

28.4.2017 v 20:01 | Karma článku: 18.16 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Tichý

Mazlíčci pro fajnšmekry

Naše malá bytová neprofesionální „zoologická“ se realizuje především v teráriích a akváriích a občas ji doprovází chovatelské „úspěchy“ a „neúspěchy“. Dalo by se říci, že spíše katastrofy.

28.4.2017 v 19:35 | Karma článku: 7.92 | Přečteno: 123 | Diskuse

Jana Slaninová

Zamyšlení: dětí se nikdo neptá, zda na tento svět chtějí přijít

Mě se nikdo neptal, mého syna jsem se neptala já. O právu na to mít dítě, se diskutuje dost často a dost ostře. Ale zda se dítě chce narodit, se neptá nikdo.

28.4.2017 v 18:45 | Karma článku: 12.99 | Přečteno: 300 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 11.80 Průměrná čtenost 454

Není snadné popsat, kdo všechno jsem. Jsem kamarádka, muzikantka, zpěvačka i skladatelka, trempka, cestovatelka, optimistka, příjemkyně i dárkyně moudrosti. Zdaleka to není všechno. Ani zbývajících 1802 znaků by patrně nestačilo všechno postihnout. Ve středu mého zájmu stojí člověk a to, co ho obklopuje, ať už je to příroda, anebo jeho vlastní dílo. Ať cestuji, skládám, nebo zpívám, vždy je to především o něm.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.