Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ve frontě na rohlík

20. 04. 2017 15:34:43
Výroky některých lidí mě dokážou udivit, pobavit i dojmout zároveň. Půvabné ranní epizodky nejlépe zvěční malá etuda. Jednu dávám v plen.

Fronta v pekárně nebyla dlouhá. Přede mnou stála dvojice. Rozšafný, decentně oblečený pán vyzíral na dobře upíchnutého úředníka. Dle přirozené inteligence, kterou ledabyle maskoval, bych typovala možná na Ajtý, možná na Ítý... Dle hlodu, který z něj záhy vypadl, mohl být klidně trenérem juniorského družstva lukostřelců. Do třiceti neměl daleko a pohledná slečna, před kterou se snažil „být v pohodě“, vyhlížela tak na čtvrtstoletí.

Pán právě sunul do tašky křupavé rohlíčky, žvatlal a žvatlal, nejspíš asi, čím je namázne. Pak z pultu sebral čerstvě vypreslou kávičku a otočil se k bočnímu stolku s cukrem. „Ha - hi - hoa - huhe“, pravil s kelímkem v zubech, zatímco trhal pytlík s cukrem. Kelímek s kávou postavil na stoleček až ve chvíli, kdy mu došlo, že sypat cukr do kávy ze vzdálenosti pěti centimetrů od očí by nemuselo vyjít. Tím pádem navrátil svým ústům schopnost artikulace, načež se obrátil na slečnu: „Ty si nedáš kávu?“ „Nene, já si dám v práci čaj“, špitnul objekt jeho zájmu. Vytáhl tudíž šrajtofli a jal se galantně zaplatit za sebe i dámu, když pojednou zaváhal. Zahleděl se mlsně zpět do vitríny a obrátil se na prodavačku: „Ještě bych poprosil ten koláček s červeným terčíkem ...“

Poslední jeho slova mě vytrhla z tuposti, kterou obrňuji svoji psyché, jsem-li nucená čekat ve frontě. Zbystřila jsem náhle pozornost, která do té doby létala po zdech pekárny: „Cože, nějaké nové koláčky?“ Zhruba pět prvních sekund, než se dá mozek do pohybu, skutečně doufáte, že jste náhodně objevili novou pekařskou entitu. Dalších pět sekund trvá, než vám přistane na hlavě mokrý hadr poznání. Prodavačka zřejmě jedla více vtipné kaše, anebo je už na leccos zvyklá. Bez zaváhání sáhla do vitríny a vhodila do pytlíku normální tvarohový koláček, kterému pekař kydl doprostřed lžičku jahodové marmelády...

Autor: Ilona Ubryová | čtvrtek 20.4.2017 15:34 | karma článku: 12.82 | přečteno: 744x

Další články blogera

Ilona Ubryová

Statika, aneb nová forma vlády nad světem

Někdy se mi stává, že otevřu v internetu zprávy, čtu si a nechápu souvislosti. Můžete říct, že v dnešním světě má logiku málo co. Jenže občas události postrádají logiku a současně i důvod v pozadí, který její absenci objasňuje.

22.6.2017 v 15:54 | Karma článku: 10.26 | Přečteno: 292 | Diskuse

Ilona Ubryová

Stromy, které Kyrill neohne

Chystáte-li se v Plzni podříznout strom, nezapomeňte si vzít s sebou pilku na železo. Zdejší stromy sice vypadají, jako po invazi kůrovce, ale zahubí je jedině koroze.

18.5.2017 v 17:12 | Karma článku: 12.96 | Přečteno: 379 | Diskuse

Ilona Ubryová

Kouřit jsem nepřestala, ale protože to nechci, zpatra na to kašlu.

Někdo kouří, někdo si kouše nehty. Všechno to (a jiné zlozvyky) jsou dudlíky, náhražky. Mysl je programovatelná. Jde jen o to zbavit se starých nastavení mysli, které nejsou k ničemu a vtisknout jí nové, užitečné.

10.5.2017 v 16:07 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 671 | Diskuse

Ilona Ubryová

Penzion

Dnes nic neřeším. Venku je pršavo a všichni bědují, namísto aby byli rádi, že déšť zalije zem. Sedím v noře a jen pozoruji, jak se lesknou střechy. Cvakot kapek o parapety mě naplňuje klidem při pomyšlení, že sedím v suchu a teple

27.4.2017 v 6:30 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 347 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marketa Kadhi

Na pláži

Vůbec by mě nenapadlo popisovat své dojmy z dovolené, nebo psát o tom, co se dá vidět na pláži, dokud jsem tam nepotkala vílu.

27.6.2017 v 18:16 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 435 | Diskuse

Karel Trčálek

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

27.6.2017 v 17:30 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 220 | Diskuse

Libuse Palkova

Je to ještě čeština?

Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.

27.6.2017 v 16:47 | Karma článku: 23.76 | Přečteno: 653 | Diskuse

Milan Šupa

Jak dojít ke spojení se Světlem?

Prožití spojení se Světlem je nejmocnějším a nejzásadnějším prožitkem, kterého se může člověku zde na zemi dostat. Má schopnost od základů změnit celý jeho dosavadní život.

27.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 140 | Diskuse

Josef Komárek

Také jsem se necítil ubohým zakomplexovaným buranem.

Co všechno se člověk nedozví o pražských kavárenských intelektuálech (díky panu Petříkovi). Což jsou převážně individua, která plodí jen slova, slova, slova ..., a pohrdají obyčejnými pracujícími lidmi, kteří je celý život živí.

27.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 36.81 | Přečteno: 1589 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 10.92 Průměrná čtenost 468

Není snadné popsat, kdo všechno jsem. Jsem kamarádka, muzikantka, zpěvačka i skladatelka, trempka, cestovatelka, optimistka, příjemkyně i dárkyně moudrosti. Zdaleka to není všechno. Ani zbývajících 1802 znaků by patrně nestačilo všechno postihnout. Ve středu mého zájmu stojí člověk a to, co ho obklopuje, ať už je to příroda, anebo jeho vlastní dílo. Ať cestuji, skládám, nebo zpívám, vždy je to především o něm.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.