Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kouřit jsem nepřestala, ale protože to nechci, zpatra na to kašlu.

10. 05. 2017 16:07:45
Někdo kouří, někdo si kouše nehty. Všechno to (a jiné zlozvyky) jsou dudlíky, náhražky. Mysl je programovatelná. Jde jen o to zbavit se starých nastavení mysli, které nejsou k ničemu a vtisknout jí nové, užitečné.

Chtěla bych být tím, čím nejsem, nebo zvládnout to, co nezvládám, ale nejsem toho schopná. Asi proto nezapadám do party. Pak se nade mnou ale někdo přecijen ustrnul a baví se se mnou. Jsem ráda a zatím mi zdaleka ještě nedochází, že se nade mnou ustrnul, protože potřebuje spolupachatele. Nabízí mi cigáro, šlohnutý z tátovy krabičky Sparet. Dostávám fundovanou instruktáž, jak na to, jelikož to není jeho první šlohnutý cígo. Nic extra, ale zakázaný ovoce mě baví. Až mi bude o tři roky víc, tak se to šikne. Budu mazák a ne žádný nedovařený jelito.

Jsem nervózní. Mám ze svých nejistot špatnou náladu a tak si zapálím, jelikož ostatní říkají, že to pomůže. Nejdřív tomu ani moc nevěřím, ale záhy zjistím, že když nic jiného, aspoň vím, co s rukama. Nevěřím, že se moje starosti a strachy kouzelně rozplynou s dýmem, ale přesto vidím, že to na chvíli zabere. A když už v tom skutečně „jedu“, chutnají mi jen čtyři první šluky. Pak už mi to moc neříká a nakonec cítím v puse pachuť. Ale stovka za krabičku je stovka za krabičku. Dotáhnu svůj „úděl“ poctivě až k filtru. Mám také strach, aby mi zásoba nikotinu v plicích vystačila na tak dlouho, dokud se mi zas nepodaří v klidu si sednout a zapálit si. Cigáro narychlo sice vytrhne trn z paty, ale jinak je k ničemu. Nedudlíkuje.

A vida! Můj původní problém vytváří další a další. Jedu například na trek do hor a špekuluju, jestli mi na dva týdny stačí jeden „kartáč“, nebo si mám radši vzít dva. Občas se něco rozdá, nabídne, ... tak radši dva. Nebo si jdu sednout do nekuřácké hospody v přesvědčení, že na tom nejsem zas až tak zle, že s přehledem vydržím večer bez cigarety. V poslední jeho třetině jsem víc venku, než v hospodě, jelikož moje původní předsevzetí razantně zlomil alkohol. Nedohulená vypadnu doma na balkón, kde mám svojí kuřáckou dílnu, a doženu ten dluh i s úrokem. Ráno mě bolí hlava.

Kdybych s tím sekla, jsem schopná to vydržet? Hledám si co nejvíc důvodů, proč je dobrý s tím seknout a zvolna spřádám plán, jak se své závislosti zbavit. Je možná představa, že už si nikdy nebudu moct zapálit? Už nikdy! Je mi to upřímně líto. Ale ty prohulený prachy ... Hledám ve svém anti plánu největší slabinu, jelikož přenést se přes ni půjde nejhůř. Vím, že obra nepřeperu, ale převézt ho lze. A tak vymýšlím fígle.. Co s tím, „už nikdy“? Co když si to prostě nezakážu? Řeknu si, že můžu, kdykoliv budu chtít. Ale já chtít stejně nebudu. Proč bych měla, když mě to štve a chci s tím seknout?

Mám to skvěle vymyšlený a pořád nemám odvahu převést svoje plány do reálu. V kopcích čím dál víc lapám po dechu a vržou mi klouby. Všude se píše, že kdo kouří, umře na rakovinu nebo na infarkt. Vím, že je to propaganda, ale sama na sobě pozoruju, že to není ono. Srovnávám se s těmi, co nekouří a zdá se mi, že nejsou tak dobití. A ti, co jsou, se huntují jinými věcmi. Jedeme do studia nahrávat pár písniček na CD, které do budoucna plánujeme vydat. Chvíli si zakašlu a odlehne, ale pak poslouchám, co jsem nazpívala a vůbec se mi to nelíbí. Slyším faleš, se kterou nemůžu hnout, protože mě hlasivky neposlouchají tak, jak by měly. Nejhorší je, když mám zpívat tiše. Proto radši jedu na plný pecky. Zní to ale křečovitě a když se k tomu přidá tréma, z hrdla se sem tam ozve nekontrolovatelný paskřek. Hlasivky jsou pod vrstvou dehtu a ostatního svinstva těžké a nemotorné a nejsem tudíž jejich pánem. To mě ale štve.

Tasím meč a cetluju jím astrální krabičku na maděru. Dávám víc, než dostávám. Vím jistě, že už to nechci. Hlava to ví, ale tělo se stále brání. Najednou bác a klátí mě horečka. Tak blbě už mi dlouho nebylo. Na kouř není ani myšlenka. Najednou jsem ráda, jelikož mi přišla shůry berle. Když jsem nevzala cigaretu do pusy pět dní, jakej je důvod to měnit? Vím, že když se chopím šance, musím odolat pokušení. Čekám, kdy přiletí absťák. Neletí. Odolávám jenom prosté zvědavosti. Po dvou týdnech líp cítím vůně a chutě, plíce lehknou a hlavně nesmrdím. Po třech letech se daly do kupy i hlasivky.

Jsem kuřák, zbavený závislosti na nikotinu. Nepovažují se za nekuřáka, jelikož je to výraz pro člověka, který nikdy nekouřil. Kouření si nezakazuji, jelikož zákazy svádí k jejich porušování. Vím ale, že kouřit už nechci. Cítím se svobodně. Je však potřeba naučit se vážit si sám sebe a zbavit se postupně svých nesmyslných obav a strachů.

Bloger Miroslav Semecký napsal o kouření krásný článek, který mě inspiroval k sepsání tohoto. Na zajímavý článek navazuje různorodá diskuse, která už bohužel byla uzavřená.

http://semecky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=576859

Autor: Ilona Ubryová | středa 10.5.2017 16:07 | karma článku: 14.20 | přečteno: 680x

Další články blogera

Ilona Ubryová

Hledání Pravdy

Hledání Pravdy není věc jednoduchá. Stoupá se k ní strmě vzhůru. Než před ní ale člověk stane, je třeba nejdřív najít kouzelný Džbán, nahlédnout, zda neukrývá poklad a putovat dál.

20.7.2017 v 15:54 | Karma článku: 5.71 | Přečteno: 125 | Diskuse

Ilona Ubryová

Statika, aneb nová forma vlády nad světem

Někdy se mi stává, že otevřu v internetu zprávy, čtu si a nechápu souvislosti. Můžete říct, že v dnešním světě má logiku málo co. Jenže občas události postrádají logiku a současně i důvod v pozadí, který její absenci objasňuje.

22.6.2017 v 15:54 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 311 | Diskuse

Ilona Ubryová

Stromy, které Kyrill neohne

Chystáte-li se v Plzni podříznout strom, nezapomeňte si vzít s sebou pilku na železo. Zdejší stromy sice vypadají, jako po invazi kůrovce, ale zahubí je jedině koroze.

18.5.2017 v 17:12 | Karma článku: 13.07 | Přečteno: 435 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 6.40 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 5.79 | Přečteno: 135 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 31.80 | Přečteno: 2388 | Diskuse

Dana Adámková

Milovaní a ti nechtění

U mých nohou leží moje radost, bytost, která mě miluje, zbožňuje. Já doufám, že nejen kvůli tomu, že ji krmím. Je to moje malá psí kamarádka Any.

20.7.2017 v 16:43 | Karma článku: 20.50 | Přečteno: 495 | Diskuse

Jan Jílek

Plky o světě kaváren a putyk

Probudil jsem se a vzpomněl si na své ochotnické divadlo. Píši si pro něj své texty, které mi moji přátelé občas zahrají. Ochotnicky. Jediný cíl, který mám, je asi ten, že rád vyprávím své příběhy.

20.7.2017 v 13:25 | Karma článku: 15.96 | Přečteno: 425 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 9.70 Průměrná čtenost 453

Není snadné popsat, kdo všechno jsem. Jsem kamarádka, muzikantka, zpěvačka i skladatelka, trempka, cestovatelka, optimistka, příjemkyně i dárkyně moudrosti. Zdaleka to není všechno. Ani zbývajících 1802 znaků by patrně nestačilo všechno postihnout. Ve středu mého zájmu stojí člověk a to, co ho obklopuje, ať už je to příroda, anebo jeho vlastní dílo. Ať cestuji, skládám, nebo zpívám, vždy je to především o něm.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.