Léčba psychopatie prostřednictvím antibiotik

Pokud si potřebujete načechrat splihlé sebevědomí, nebo nažehlit komplexy, prozradím vám fígl kolegyně Košpety. Košpeta je nadaná umělkyně a můj osobní psycholog. 

Dělá se to tak, že chytíte někde moribundus trolejbus a odmítnete jít k lékaři. Viditelné musí být zejména vnější projevy (rýma, kašel). Ideální je horečka mírně nad bodem normálu. Všichni vás vehementně přemlouvají, abyste si nezahrával se zdravím a nechal se vyšetřit. Navzdory jejich touze eliminovat virulenta odmítáte. Uvnitř vás však hřeje pocit, že o vás mají všichni obavy. A nahrává vám to na smeč, kterou odpálíte o něco později.

K lékaři se odeberete s prognózou, že je to k ničemu, jelikož stejně nenajde tu pravou příčinu. Zpět přijdete s vítězným výrazem. Jste skutečně vážně nemocen, jelikož teď na to máte i razítko a antibiotika. Poznamenáte, že jste dostal sice neschopenku, avšak tu jste záhy omlátil lékaři o hlavu. Nedáte se přesvědčit, že byste měl s antibiotiky ležet v klidu a teple.

 Svoje rozhodnutí pak odůvodníte dvojím způsobem. Prvně - jste aktivní typ a polehávání doma není nic pro vás. Do práce však musíte také proto, že by vám vaší nepřítomnost vytknul šéf, který se bez vás neobejde a odmítá spolupracovat s kýmkoliv jiným, nežli s vámi. Lepší ale bude nemluvit tak v jeho přítomnosti, aby vás neposlal do postele. Stejně neefektivní by bylo vyvolat v někom pocit, že je vaše zaměstnání větší Hawaj, než povalování v posteli.  

Po deseti dnech v práci a dvou víkendech poznamenáte, že vám antibiotika nepomohla, jelikož máte stále zvýšenou teplotu. Tušil jste přeci dopředu, jak to dopadne. Uvažujte nahlas o tom, že by bylo třeba navštívit odbornější lékařské pracoviště. Znovu absolvujete přesvědčovací proceduru. Poté se budete cítit mnohem sebevědoměji. Nesmí vás to však zbavovat sebekontroly. Mohl by se vám stát případ, kdy postarší kolega rouhající se Košpetu varoval: „Není to legrace. Jednou mi to ucpalo tepnu, jednou střeva,“, načež Košpeta v návalu euforie vyhrkla: „ ... jednou mozek ... “. Nikde však není psáno, že by mohl být postup i opačný.

Kdo hledá, najde. Papírem z laboratoře zašermujete obvodnímu lékaři pod nosem, takže mu nezbývá, než vám napsat recept na jinou chemikálii podle provedené kultivace. Možná by zabrala i ta původní, kdybyste si na dva týdny lehnul, ale to ať vás ani nenapadne. Nejde tu přeci zdaleka o to, abyste byl zdráv. Triumfálně klesnete za váš pracovní stůl, když v tom ve dveřích stane další kašlající kolega. Nesmíte váhat ani minutu. Nejprve si položte dlaň na čelo a oznamte mu, že to chytil od kolegy z vedlejšího oddělení, se kterým byl před týdnem na obědě. Ten se přiznal, že též bere antibiotika. Pak na něj upřete přísný, leč starostlivý pohled a pošlete nešťastníka k lékaři, jelikož zdraví má člověk jen jedno.

Ubozí jsou lidé, kteří potřebují dokazovat svojí nepostradatelnost a mají naléhavou potřebu ujišťování, že jsou milováni. Přes všechny případné snahy se však vaší přízně nikdy nenasytí.