Dobrý den.

Já jsem kouřil pravidelně od 13-ti do 23 let. V těch 23 letech jsem jednou po propařené noci stál na balkoně, hned po probuzení, a zapálil jsem si tehdy ještě Petru. Nějak zvlášť mi ta cigareta v nechutnala a ani mi v tu chvíli nepřišlo nutné kouřit. A tak jsem si pověděl, že to ten den zkusím bez ní. Vydržel jsem. Večer jsem zmuchlal a vyhodil zbývajících 8 cigaret z krabičky, po týdnu jsem vysypal a umyl popelník. Zároveň jsem týden od této "poslední" cigarety seděl s kamarády v hospodě a zatímco ostatní hulili jako ty fabriky, na mne chuť nepřišla. Takhle mi to vydrželo 7 let. Postupně jsem se cítil lehčí, čistější, silnější a daleko, daleko víc svěží. Po těch sedmi letech přišli partnerské problémy. Já zase seděl v hospodě, byl jsem dost na plech a přišla chuť na cigáro jako blázen. Zároveň si pamatuji, jak mi nějaký hlas v hlavě říkal, že jestli nechci kouřit, měl bych opustit partnerku (manželku). To s ní mám ty problémy.

Já si zapálil.

Manželku jsem neopustil a po této noci jsem zase 1 rok pravidelně kouřil. Na konci toho roku jsem si řekl, že to opět zkusím odbourat. Teď se mi daří nekouřit, dokud jsem střízlivý. Když jdu ale do hospody s kuřákem, většinou to nevydržím a nějaké to cigárko mu vezmu. Bývá to tak mezi 1-5 cigaretami. A potom zase třeba 3-4 týdny pohoda. A s nekuřákem se můžu zlejt jak carskej důstojník a chuť nemívám.

Pracuji tedy na tom, abych odolal cigaretě i s kuřákem, v opilém stavu, a modlím se, abych už to zvládl vydržet do konce života.

Problém je, že skutečně nevím, co ještě přijde a jestli mne to zase nezlomí.

Držím palce všem, kteří se rozhodli se zlozvykem bojovat. Doporučuji jako "něco" proti kouření zkusit trochu pohybu. Zpočátku může jít i o pouhou svižnější procházku. 3-4 km rychlejším tempem. Zapotíte se, hlava se začne trochu odreagovávat a čistit, a možná začne sama vidět ty "důvody" ke kouření z jiné perspektivy.

Hodně sil a hezký den

Děkuji vám za reakci. Je vidět, že se perete, jak lev a to je dobře. Perte se dál. Problémy, které se nás bytostně dotýkají (například ty partnerské), volají po "dudlíku". Stávají se časovanou bombou v našich tělech i myslích a dokud se s nimi nepopasujeme, nenajdeme nikdy klid. Není třeba se rozcházet s manželkou, ale změnit k ní postoj tak, abyste se vnitřně cítil dobře. To, co dělá člověk v opilosti, je poměrně upřímné. Mysl ztrácí potřebu kontroly. Není to o tom, že byste se přestal kontrolovat a zapálil si. Je to o tom, že hledáte souznění s druhým člověkem. Když ho hledáte, asi vám schází. Kuřák svoje tělo přidušuje kouřem, i vy se tudíž přidušujete. Kuřácký parťák není kámoš se svým tělem a duší a svádí vás k tomu, abyste se choval stejně. Je proto třeba dát sám sobě, co mu schází a nebude třeba hledat náhražky.

Zajímavé

Já se nepovažuju za nějak zvláš ́t silnou kuřačku, někdy vyhulím krabku za večer (v hospodě, nebo když je nás víc kuřáků (to bývalo v práci, tam kouřil skoro každý). Teď,co jsem doma zjišťuju, že zřejmě nejsem závislá na nikotinu, protože dokážu nekouřit třeba 5 dní. Nebaví mě to totiž samotnou. Mohla bych si vlézt na balkon, s kafem a časopisem,ale ono mě to neba. Dám si jednu. max. dvě. Jsem tedy kolektivní (nebo společenský?) kuřák, nezávislý na nikotinu. Ale nedokážu skončit úplně. Zatím.

Všechno přijde a vy úspěšně přestanete, když to bude vaším přáním. Nějaká ta nikotinová závislost tam vždycky trochu je. Podle individuality člověka bývá silnější nebo slabší. Největším problémem je závislost psychická. Proto většina kuřáků kouří ráda v houfu. Potřeba kolektivu, odpor k osamělosti, pocit sounáležitosti a vědomí bytí na stejné lodi. Člověk se zamyslí a řekne si chutná mi samotná cigareta, nebo touha po společném dění, které je něčím, na čem se všichni shodnem. Není to víc o splynutí s kolektivem a porozumění? Odpověděla jste na to už de facto sama. Od toho se dá odpíchnout při hledání vlastního anti-programu. Hodně úspěchu, jste mu blízko.

Blahopreji

Děkuji. Napsala jsem to hlavně jako motivaci a vodítko pro ostatní.

holka šikovná jsi

Díky Jani. Zdravím stolici (stověžatou).

Kouříval jsem kdysi kolem pěti denně(jsem tedy kuřák?.) a to hlavně v hospodě, když se sedělo a taky proto, že jsem byl instalatér-údržbář a chodil po bytech a cigára dostával od "babiček"(zákaznic) jako dýško. Měl jsem jich tehdy plnou skříňku a kamarádů hafo. Největším rituálem bylo pro mě odstranit celofán s vrchu krabičky a vyklepat dvěma prsty první cigaretu. To ostatní šlo na stůl "v plen." Vím, že bych měl i dneska s tímto hodně "kamarádů" kuřáků, ale mě stačí těch +-200, převážně nekuřáků. a někdy nestačí a poznávám ještě další, třeba na blogu....Máte skvělé písničky!!

S tím kdo je kuřák nechávám každému, ať se zařadí, jak sám myslí. Není to důležité. Já jen striktně ocitovala klasika "kouřím, tedy jsem".  Měl jste ty cigára dávat jako dýško dál. Říkal mi jeden podnikatel, že se mezi podnikateli občas častují lahví alkoholu jako prezentem. Nabyl podezření, na jedné flašce si udělal značku a skutečně se mu vrátila za čas zpět. Jinak děkuji za chválu písniček. Moc mě těší.

Po 30 letech kouření, kdy jsem se dostal na 30 ks/den, jsem toho 5. srpna 2016 večer nechal.

Absťák taky nijak dramatický, až jsem se sám divil. Mnohem líp jsem se začal cítit zhruba po půl roce. Ono tělo je fakt schopné značnou část toho svinstva, které se v plicích za ta léta nashromáždilo, odbourat a vyloučit z těla ven.

Doporučuji všem s tabákem vůbec nezačínat.

Vaše slova mě moc těší a těší mě také to, že máte podobnou zkušenost. Tělo si poradí s lecčím, ale hlavě se v tomhle případě musí vždycky trochu pomoci. Jinak gratuluji. Po 30 letech a 30 cigaretách denně je to velký úspěch. Přeji hodně štěstí.

Já když jsem to (jednou a za pomoci léků) dokázala na dva měsíce utnout, hlasivky mi úplně vypověděly službu. Vzpamatovaly se až s první vykouřenou krabičkou... Je potěšující vědět, že kdybych vydržela tři roky, možná by zase naskočily samy (samozřejmě legrace) Trochu se bojím to zkusit znovu - nejen kvůli hlasivkám, i když ty mě v práci "živí", ale hlavně kvůli návalům vzteku a agresivity. Prášky to odbouraly, tam je zase problém jejich cena - něco jiného je dát osmdesát něco korun jednou za dva dny (na to člověk vždycky peníze sežene, i když si musí odepřít jídlo) a něco jiného dát najednou na měsíční léčbu přes tři tisíce (což bylo v r. 2003, nevím jak se ceny pohybují teď, možná bych byla příjemně překvapená)...

Vám každopádně gratuluji a trochu závidím, v každém případě je blog velmi inspirující!

Nevěšte hlavu a neházejte flintu do žita. Jak už jsem výše napsala: léky pomohou tělu, ale v hlavě to zůstává stejné. I já jsem přestala až na druhý pokus, Bála jsem se, že to ohrozí můj vztah s přítelem. Nekouřila jsem a stejně nám to nevydrželo. Rozešli jsme se a první moje kroky vedly k trafice. Nesmí to být ničím podmíněné. Hlavu musíte přesvědčit, že je to jen a jen pro vás. S hlasivkami jsem měla zpočátku také problémy. Odcházely mi porůznu uprostřed vystoupení. Ale pak se to srovnalo. Co se vzteku týká, musí se jít po příčině. Je třeba se ptát, co vás vytáčí a proč. To tu ale takto řešit nelze. Každopádně přeji hodně úspěchů a pokud to bez cigaret nepůjde, netrapte se a kuřte hlavně ve zdraví.