Horofolklór - Lotru 2017 - I. část

25. 10. 2017 16:36:32
Horofolklór - pojem vybraný ze slovníku naší horofolkové kapely Past je nesportovní putování po horách s prvky romantiky a bláznovství. Tento rok padl los na Rumunské pohoří Lotru.

Rumunsko je stále ještě krajina svobodných a hrdých horalů, ačkoliv uspěchanost a odcizenost západní civilizace se zvolna dostává i sem. Je jednou z našich oblíbených lokalit. Stále se tu ještě dá pojíždět stopem, ale na frekventovanějších silnicích je čekací doba výrazně delší. Je milé stopnout si orezlou Dacii, které se houpá na zrcátku růženec. Starým dobrým zvykem turisty vždy bývá nabídnout řidiči nějaký příspěvek na benzín. Ten ale někdy odmítne, jelikož pomoc bližnímu je bohulibý počin. Většina starších Rumunů, ale patrně i těch mladších, jsou věřící křesťané. Boha nosí v srdci mnohem hlouběji, nežli našinec.

Naše parta zamířila k horám Rumunska již poněkolikáté. Pro Čamtyho byl tento trek premiérový. Podrážky mých a Luďovo bot už dřív brousilo kamení Rodny, Calimanu, Fagaraše, Paringu, Capatin, Bihoru, Vladeasy. Nyní jsme si vybrali pro naše desetidenní cestování pohoří Lotru.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lotru

Vlak vyrazil z Plzně po sedmé ráno. V posledních letech byly bohužel zrušeny některé noční spoje a některé upraveny tak, že jsou neefektivní, zejména pro cílové stanice bližších destinací. Proto jsme cestovali přes den s přestupy v Praze, Budapešti a Simerii. Pohoří Lotru je od západu nejdostupnější z města Petrosani, kam jsme dorazili kolem sedmé hodiny ranní. Poklidné provinční město se naší základnou stalo už po několikáté. Přesto jsme nebyli schopni vypátrat zastávku autobusu, ze které nás měl odvézt autobus do turistického střediska Obarsia Lotrului. Trochu zmatení jsme se vrátili do centra a v osvědčené kávičkárně nasáli vůni Balkánu. Restaurace opodál, zatím ještě zavřená, připomněla jeden z minulých výletů.

Káva nás uklidnila, třeba to nebyla úplně ta pravá balkánská. V Rumunsku, jakožto i jinde ve světě, není snadné bez znalosti jazyka vysvětlit, že chce člověk „turka“. Zejména v době kávovarů, kdy se v Rumunsku pokládá tak trochu za přežitek. Hodili jsme batohy na záda a vydali se pěšky po silnici. Nadvakrát jsme dostopovali do poslední bašty civilizace, Obarsie Lotrului, osady nedaleko jezera Vidra. Pak jsme se vydali podél potoka Balu na hřeben, k vrcholu Tampy, vysoké kolem 1800 m n.m.

Terén byl od samého počátku velmi zajímavý. V úseku od kopce Tampa k vrcholu Piatra Alba (2178 m n.m.) končila oblá náhorní plošina kamenitou strží. Putovali jsme zhruba tři dny, než jsme dosáhli Steflesti (2242 m n.m.), nejvyššího vrcholku tohoto pohoří. Jeho hřeben má charakter klasických polonin. Na náhorních pláních se pásla stáda ovcí. Místy rostla kosodřevina, někde byl terén kamenitější, s množstvím rozesetých skalek.

Měli jsme štěstí na počasí. Celou dobu bylo poměrně slunečno. Jen jednou nás déšť uvěznil ve stanu. Postavili jsme po poledni a pobyli v něm celý další den. Pokud má člověk dostatek času, není nutné promoknout. Na hřebeni visely mraky, které tvořily hustou mlhu všude kolem. Bloudit v nich není dobrý nápad. Mnohem lepší je počkat, až vyjde znovu slunce, zejména pro náruživé fotografy, kteří pak v rozpadající se mlze loví zajímavé záběry.

Lotru není pohoří zcela opomíjené, ale rozhodně nepatří k hojně navštěvovaným. Pastevci a dřevaři jsou vážnější a odměřenější, než jinde. Nemají chuť se kontaktovat, nabízet sýr, nevyptávají se na cigarety, ani na nic jiného. Jakoby neměli chuť vpustit do svého světa nic z toho, co do něj nepatří. Nevyfotila jsem ani jednu z domorodých tváří. Hned na začátku jsme na hřebeni potkali dva polské off-roady. Příroda byla ale mocnější a nakonec vyhrála i nad silnými motory. Cesta se zúžila, stejně jako skalnatý hřebínek, po kterém vedla, a dál už bylo dovoleno projít jen těm, kteří šlapou po svých.

Za Negovanu Mare (2135 m n.m.) jsme museli opustit oblíbené dvoutisícovky. Naposled jsme přespali pod vrcholem, mezi hustou kosodřevinou. Navečer hnal ovčák svoje stádo od napajedla k nedaleké salaši. Bylo to právě ve chvíli, kdy jsme stavěli stan. Nestáli jsme o lidskou společnost a chovali se tiše, nenápadně. Co však unikne lidskému uchu, neunikne uchu psímu. Smečka vořechů všech možných psích plemen pobíhala bojově kolem kosodřeviny, ve které jsme tábořili, a do dálky vyštěkávala depeši o vetřelcích. Dovnitř porostu se ale neodvážila. Jakmile zjistila, že se uvnitř pohybují lidé, její bojový zápal pozvolna ochabnul. Psi se jeden po druhém vytráceli, až zmizeli úplně.

A jak to dopadlo, se dozvíme v druhém díle.

Více obrázků viz fotogalerie: http://arwenp.rajce.idnes.cz/Rumunsko%2C_Lotru_2017/

Autor: Ilona Ubryová | středa 25.10.2017 16:36 | karma článku: 11.77 | přečteno: 280x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 82 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 496 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 236 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 470

Ve středu mého zájmu stojí člověk a to, co ho obklopuje, ať už je to příroda, anebo jeho vlastní dílo. Ať cestuji, skládám písně, zpívám, nebo píšu vždy je to především o tomto.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...