Tak to je drsný.

Ještě že mám normální šéfy. Nebo spíš šéfky.

Setkávala jsem se ale (pracovně) s politickým bojem v komunální politice. A ještě mě nejspíš nějaká utkání čekají. Po zkušenostech si vytvářím jistou vnitřní odolnost. Anebo včas odcházím. Ať se poperou mezi sebou. Už bez mé asistence. Uvidíme.

Upřímně vám přeji, aby vás ta politika minula a lotři nepatřili mezi vaše sousedy a kolegy.

Ilči, dobře jsi to popsala... Jsou zkrátka tvůrci a pak destruktoři... a když moc tvůrce opadne, destruktor má pocit, že může svobodně ničit a vydávat to za pokrok...

To máš rozhodně pravdu. Dneska se to dost stává. A taky je to o úctě k životu, k druhým lidem, o pýše a pokoře. V neposlední řadě je to též o vůli po moci, která je úzce spjata s komplexy a je svým způsobem nesmyslná. Navážu tím na tvůj nový článek o hovéncích, ve která se v konečném důsledku všichni obrátíme.